"brňák"
Ze série vozů čísel 206 až 220 (typově shodné vozy čísel 181 až 220)
Rok výroby 1951
Zařazen do provozu 7. 10. 1951
Vyřazen z osobní dopravy 1. 2. 1986
Výrobce:
Národní podnik Gottwaldovy závody, Královopolská strojírna Brno Královo Pole
Výrobní číslo: 28 925
| Délka vozu přes spřáhla | 10 960 mm |
| Délka vozové skříně | 9 600 mm |
| Šířka vozové skříně | 2 240 mm |
| Vrchol střechy nad TK | 2 920 mm |
| Rozvor | 3 400 mm |
| Průměr nových kol | 635 mm |
| Hmotnost prázdného vozu | 7 500 kg |
| Počet míst k sezení/stání | 26/44 |
Vlečné vozy typu "brňák" měly odlišnou konstrukci od souběžně dodávaných motorových vozů. Spodek byl sestaven z válcovaných profilů a kostra vozové skříně snýtována z tvarovaných sloupků a ocelového plechu, který tvořil bočnice. Peřejková, plátnem potažená střecha byla nesena ocelovými a dřevěnými kružinami. Dvojitý strop měl u většiny vozů obložení z překližek, výjimečně z peřejek. Vnitřní příčky, podélné lavice, podlaha a obklady stěn byly dřevěné. Moderní pojezd měl dva jednonápravové podvozky zavázané pod vůz pomocí silentbloků a účinnou kleštinovou kotoučovou brzdu. Široké vstupy jsou uzavírány dvoudílnými teleskopickými dveřmi soustavy Perkeo. Celková konstrukce vychází, podobně jako u vozů motorových, z podobných vozů dodávaných do Brna již v předválečném období.
V průběhu let nebylo na těchto vozech prováděno mnoho úprav. Došlo pouze k odebrání náporových střešních větračů a návěstních zvonků jež se v Ostravě neosvědčily a některé z vozů s kluznými ložisky Isotermos obdržely valivá ložiska SKF. Podobně jako u všech ostatních vozů byl měněn tvar, barevné řešení a umístění evidenčních čísel. Od poloviny šedesátých let se na bočnicích objevuje znak Dopravního podniku města Ostravy. V souvislosti s přechodem na bezhotovostní odbavování cestujících byly v roce 1978 zbývající motorové a vlečné vozy vybaveny označovači jízdenek. Jednalo se tak o jediné dvounápravové vozy v bývalém Československu vybavené tímto odbavovacím systémem. Zavedením tohoto způsobu odbavování bylo ukončeno postupné rušení průvodčích v ostravských tramvajích, trolejbusech a autobusech, které bylo zahájeno zaváděním samoobslužného provozu na začátku šedesátých let. Ve dvounápravových vlečných vozech byli průvodčí z důvodu bezpečnosti nahrazeni brzdaři, kteří však již nevykonávali tarifní odbavení cestujících.
Jelikož se jedná o poslední provozovaný typ dvounápravového vlečného vozu, je jeho pouť po ostravských kolejích totožná s motorovými vozy série 36 až 65. Poslední dva vlečné vozy číslo 202 a 219 společně s motorovým vozem číslo 55 tvořily dne 22. února 1986 na lince 5 v trase Poruba smyčka – Budišovice - Kyjovice poslední soupravu dvounápravových tramvají nasazenou v Československu do pravidelného provozu. Po svém vyřazení v roce 1986 se "dvěstědevatnáctka" stala prvním ostravským historickým vlečným vozem a v současné době je uvedena do provozního stavu z druhé poloviny šedesátých let.
[Text, fotografie a nákresy jsou převzaty z publikace "Katalog historických vozidel".]
