Ze série vozů čísel 13 a 14, později 413 a 414
Rok výroby 1914
Zařazen do provozu 10. 9. 1915
Vyřazen z provozu 30. 9. 1973
Výrobce:
mechanická část: Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft (vormals k. k. priv. Wagen-fabrik Schustala & Co.), Nesslsdorf
elektrická výzbroj: Österreichische Siemens-Schuckertwerke AG
Výrobní číslo: 26 919
| Délka podvozku | 3 630 mm |
| Šířka podvozku | 1 756 mm |
| Výška podvozku nad TK | 900 mm |
| Rozvor podvozku | 2 000 mm |
| Průměr nových kol | 860 mm |
| Rochod | 760 mm |
| Ložná hmotnost vozu | 5 000 kg |
| Typ trakčního motoru | gD 66 W |
| Výkon motorů (hodinový) | 2x40,5 kW |
Síť úzkorozchodných tratí Slezských zemských drah (SZD) vznikla v letech 1912 až 1914 na území západní části Těšínského Slezska. Nové tratě postupně spojily Polskou Ostravu s Michálkovicemi, Karvinou s Fryštátem, dále Karvinou s Orlovou a Bohumínem a nakonec Bohumín s Ostravou. Pro elektrický provoz bylo z kopřivnické vozovky v letech 1912 až 1921 dodáno celkem 18 motorových a 18 vlečných vozů.
Pro provoz na nejvíce zatížené trati Bohumín – Ostrava byly v roce 1914 objednány dva čtyřnápravové motorové vozy, které měly oproti předchozím dodávkám delší plošiny uzavíratelné jednokřídlými posuvnými dveřmi, prodlouženou délku vozové skříně a zvětšenou vzdálenosti otočných čepů podvozků. Nové vozy výrobce dodal ještě v roce 1914, avšak pro problémy se zajištěním elektrické výzbroje byly uvedeny do provozu o rok později. Jejich konstrukce se nijak nelišila od dříve dodaných vozů. Na dvou mohutných podvozcích, vypružených dvojitými listovými pružnicemi, spočívala na rámu z válcovaných profilů uzavřená dřevěná vozová skříň s vnějším oplechováním. Vozy byly vybaveny elektrickou výzbrojí ÖSSW s kontroléry typu LH, motory gD 66 W a dvěma lyrovými sběrači proudu. Jako provozní se používala automatická sací brzda systému Hardy, vlastní hmotnost vozu činila 21 800 kg.
Během provozního nasazení trvajícího osmapadesát let se vůz číslo 14 (od roku 1956 číslo 414) dočkal mnoha úprav a rekonstrukcí. Mezi nejvýznamnější patřilo odstranění zavazadlového oddílu včetně přepážek a nadokenních větracích otvorů provedené při větší opravě na konci padesátých let. Po ukončení provozu na trati Ostrava – Karviná v roce 1967 a přesunu zbývajících motoráků do Bohumína došlo k masívnímu vyřazování vozů bývalých SZD. A tak od roku 1969 byl vůz číslo 414 posledním motorovým vozem zemských drah nasazovaným v osobní dopravě.
Ještě před ukončením provozu úzkorozchodných tramvají na Ostravsku, které proběhlo 30. září 1973, byl vytipován okruh vozidel určených pro muzejní zachování v Technickém muzeu v Brně. Mezi těmito vybranými vozy se ocitl i vůz číslo 414. Bohužel při přesunu do vozovny v Porubě došlo při pádu ze zvedáků k deformaci vozové skříně. Z důvodů poškození bylo rozhodnuto o její likvidaci, která proběhla v říjnu 1976. Oba podvozky však byly zachovány a přesunuty se zbývajícími exponáty úzkorozchodných drah do depozitáře v Brně-Líšni. V roce 2002 byl jeden z nich získán pro sbírku historických vozidel Dopravního podniku Ostrava a po převozu z Brna zpět do Ostravy byl umístěn v depozitáři v Ostravě-Martinově. V kolekci vozidel a sbírkových předmětů z historie městské dopravy na Ostravsku tak společně s dalšími exponáty reprezentuje bohatou historii úzkorozchodných drah.
[Text, fotografie a nákresy jsou převzaty z publikace "Katalog historických vozidel".]
