"komárek"
Ze série vozů čísel 11 a 12, později 93 a 94 (typově shodné vozy 1 až 16, později 83 až 98)
Rok výroby 1949
Zařazen do provozu 30. 11. 1951
Vyřazen z osobní dopravy 15. 10. 1975
Výrobce:
mechanická část: Vítkovické železárny Klementa Gottwalda, národní podnik, Ostrava-Vítkovice
elektrická výzbroj: Českomoravská Kolben-Daněk, národní podnik, Elektrotechnická továrna a slévárna Praha-Vysočany
Výrobní číslo: 1479
| Délka vozu přes spřáhla | 11 600 mm |
| Délka vozové skříně | 10 700 mm |
| Šířka vozové skříně | 2 550 mm |
| Vrchol střechy nad TK | 3 210 mm |
| Rozvor | 3 600 mm |
| Průměr nových kol | 840 mm |
| Hmotnost prázdného vozu | 15 300 kg |
| Počet míst k sezení/stání: | 24/48 |
| Typ trakčního motoru: | TM 60 |
| Výkon motorů (hodinový): | 2x48 kW |
Historie tramvají tohoto typu sahá až do počátku třicátých let, kdy se Vítkovické železárny rozhodly elektrizovat jak nově postavenou trať do Hrabové, tak i drobnou dráhu Vítkovice – Zábřeh – Pískové doly. Vzorem pro stavbu vozidel se stala moderní vídeňská tramvajová souprava motorového vozu typu M a vlečného m3. Pro zahájení elektrického provozu v roce 1934 bylo v dílnách Vítkovické závodní dráhy vyrobeno pět motorových vozů, další dodávky si vyžádal až nárůst přepravy a prodlužování tratí. Jelikož nahradily původní parní motorové vozy, vysloužily si podle jejich konstruktéra F. X. Komarka přezdívku "komárek".
Robustně stavěné vozy měly mohutný nýtovaný spodek, na kterém spočívala skříň s ocelovou, vně oplechovanou kostrou. Vnitřní přepážky, obložení stěn, strop, podlaha a lavice byly ze dřeva. Elektrická výzbroj byla přizpůsobena nově normovanému napětí 750 V, které bylo zvoleno s ohledem na zamýšlené prodloužení trati do Brušperku. Vozy měly trakční motory typu TM 60, pantograf Sdr 2/15, moderní stykačové kontroléry Ks 75/10 a magnetický linkový stykač LC-50 se samočinným znovuzapínáním v nulové poloze kontroléru. Dosahovaly maximální rychlosti přes 40 km/h a svou celkovou koncepcí připomínaly spíše vozidla příměstské elektrické dráhy než vozy tramvajové. Za zmínku stojí, že na konstrukci elektrické výzbroje pro "komárky" se podílel rovněž nestor české elektrotechniky prof. Ing. Dr. František Jansa, DrSc.
Vítkovické železárny provozovaly obě dráhy až do roku 1953, kdy byly předány tehdejšímu Oblastnímu dopravnímu komunálnímu podniku JNV v Ostravě (ODKP). Až do roku 1961 zůstala vozidla umístěna ve výtopně Vítkovických železáren. Motorové vozy, původně označené čísly 1 až 16, obdržely v roce 1957 nová čísla 83 až 98 a postupně byly upravovány s cílem sjednotit zejména elektrickou část s ostatním vozovým parkem. Vypravovány byly nadále na své původní linky do Hrabové – Ščučí a Zábřehu – Pískových dolů. Od roku 1972 byly nasazovány výhradně na linku číslo 1 do Hlučína.
Nejvíce úprav prodělal právě muzejní vůz číslo 94, u kterého došlo při opravě v šedesátých letech k částečné výměně původní elektrické výzbroje. Byly dosazeny kontroléry BBC P 4, nové odporové skříně a linkový stykač nahradil nadproudový automat Wagner. Z osobní dopravy byl vyřazen v roce 1975 a až do roku 1989 sloužil jako dílenský vůz ve vozovně Křivá. V roce 1988 došlo k jeho přečíslování na 8094, ale již o rok později byl v původním červenobílém nátěru místo oranžového a s obnoveným číslem 94 poprvé prezentován před veřejností. Při následných opravách byly doplněny chybějící lavice a po dílenské opravě v roce 1993 byly renovační práce ukončeny uvedením do stavu odpovídajícímu druhé polovině šedesátých let.
[Text, fotografie a nákresy jsou převzaty z publikace "Katalog historických vozidel".]
