"pluh"
Ze série vozů čísel 1" a 2" (typově shodné vozy čísel 6" až 9", 12" a 14")
Rok výroby 1925
Zařazen do provozu 16. 7. 1925
Vyřazen z osobní dopravy 1. 7. 1968
Výrobce:
spodek vozu: Elbertzhagen a Glassner, společnost s r.o., strojírna v Mor. Ostravě - městě
vozová skříň: Společnost moravských místních drah - Moravsko-ostravská místní dráha
elektrická výzbroj: Osterreichische Brown Boveri - Werke A.G. Wien
| Délka vozu přes spřáhla | 9 800 mm |
| Délka vozové skříně | 8 900 mm |
| Šířka vozové skříně | 2 600 mm |
| Vrchol střechy nad TK | 3 250 mm |
| Rozvor | 3 800 mm |
| Průměr nových kol | 820 mm |
| Hmotnost prázdného vozu | 13 000 kg |
| Typ trakčního motoru | TM 60 |
| Výkon motorů (hodinový) | 2x48 kW |
Na začátku dvacátých let přistoupila Společnost moravských místních drah k rozsáhlé modernizaci vozového parku ostravských tramvají. Vedle nákupu nových vozidel se soustředila hlavně na rekonstrukce původních vozů pořízených v letech 1894 až 1905. Největší skupinu tvořily motorové vozy číslo 1 až 17 uvedené do provozu v roce 1901. Zprvu byly tyto vozy modernizovány tak, že na opravených spodcích byla postavena nová vozová skříň. U osmi z nich došlo k zásadní rekonstrukci spočívající v podstatě ve výrobě nového vozu s využitím některých dílů z původních vozidel (například dvojkolí a ve většině případů i elektrické výzbroje).
Stavba byla provedena podle vozů číslo 22 až 25 s několika odlišnostmi proti původní dokumentaci. Došlo k vynechání přepážky dělící oddíl pro cestující na II. a III. vozovou třídu, vstupní dveře z plošiny do oddílu byly provedeny jako jednodílné a změn doznal rovněž půdorysný tvar plošin. Během provozu se vůz číslo 2II podrobil dalším úpravám. Ve třicátých letech došlo k přemístění odporových skříní ze spodku vozu na střechu, zelený nátěr okenní části skříně vystřídala žlutá (později bílá) barva a příčná sedadla u jedné bočnice nahradila podélná lavice. V roce 1947 byly doplněny plošinové dveře. Při rozsáhlé opravě v letech 1954 až 1955 byla obnovena vozová skříň v provedení bez ventilačních okének a modernizována elektrická výzbroj. Došlo k výměně původních motorů GTM 45 o výkonu 33 kW za výkonnější TM 60, starých válcových kontrolérů B 45 za spolehlivější stykačové P 4 a náhradě lyrového sběrače pantografem. Zajímavostí je, že na tomto voze se společně s vlečným vozem číslo 173 krátce zkoušel elektrický pohon dveří a pevné stanoviště průvodčího.
Po vyřazení z osobní dopravy byl vůz číslo 2 rekonstruován jako pracovní k rotačnímu odmetači sněhu RSP-1. Po demontáži části lavic byla v interiéru umístěna odporová skříň, baterie a kompresor pro čištění výhybek stlačeným vzduchem. Motorgenerátor byl jako v jediném takto rekonstruovaném vozidle osazen do samostatné skříně pod vůz. Vzduchové čištění výhybek se však neosvědčilo a kompresor byl po čase demontován. V roce 1980 bylo instalováno na prvním stanovišti velkoplošné čelní okno v kovovém rámu s elektrickými stěrači. Při přečíslování služebních vozů v roce 1988 obdržel nové číslo 8002. Další změnou byla v roce 1992 provedena náhrada původního pantografu typem KE 13 s větším rozsahem pracovní výšky, který byl později vyměněn za modernější KE 16.
Celkem se v letech 1963 až 2001 vystřídalo v provozu s rotačními odmetači sněhu 11 motorových vozů původních čísel 2", 5, 9", 10, 15, 22, 23, 27, 31, 33 a 35. Vůz číslo 8002 má ve sbírce historických vozidel Dopravního podniku Ostrava spolu s odmetačem RSP-1 číslo 8602 dokumentovat toto technicky zajímavé zařízení pro zimní údržbu tramvajových tratí, které bylo předlohou pro dnes používané samohybné mechanizmy RSP-2 a RSP-3.
[Text, fotografie a nákresy jsou převzaty z publikace "Katalog historických vozidel".]
