Colors: Blue Color

"pragovka, erena"

erena

Reprezentuje sérii vozů 28 a 29
Rok výroby 1948

Výrobce:
Auto – Praga, n.p., Praha – Libeň / Letecké závody, n.p., Praha – Letňany
Výrobní číslo: 67 675

Délka vozu 7 450 mm
Šířka vozu 2 350 mm
Výška vozu 3 085 mm
Rozvor náprav 4 200 mm
Hmotnost prázdného vozu 4 275 kg
Počet míst k sezení/stání 18/22
Typ motoru Praga RND
Výkon motoru 44,1 kW (60 k)
Praga RND

Autobusová městská hromadná doprava byla v Ostravě zahájena roku 1930 jako doplněk dopravy tramvajové pro dopravní obsluhu těch částí města nebo okolních obcí, kam nebyly tramvaje zavedeny. Ve skromných letech provozu za první republiky byl významný podíl dálkové a zájezdové dopravy. V závěru třicátých let provozovala Společnost moravských místních drah v Ostravě pouhých deset autobusů, a to typů Tatra 23/4, 27, 27a, 27/64, 27/91 a Škoda 154.

Autobusy Praga RN s benzínovým motorem, resp. RND s dieselovým motorem, karosované v letech 1933 až 1955 na osvědčeném pragováckém podvozku v počtu přibližně 3 700 kusů, byly ve své době nejrozšířenějším typem v Československu. Benzínová varianta typu RN disponovala šestiválcovým zážehovým motorem, o rok později byla na trh uvedena varianta RND s čtyřválcovým vznětovým motorem. Pragy RND (typové označení představuje zkratku prvních písmen odvozených z „Rychlý“, „Nákladní“ a „Diesel“) se udržely ve výrobě až do poloviny padesátých let. Za více než dvě desítky let jejich produkce vyjelo na silnice nespočet různých variant jejich provedení, od běžných nákladních vozů, přes autobusy, až po hasičské či vojenské speciály. Karoserie autobusů Praga RN/RND byly vyráběny v několika provedeních různými karosárnami, přičemž hlavní tvary karosérií byly u všech vyráběných variací podobné.

Autobus Praga RND

Společnost moravských místních drah pořídila první autobusy tohoto typu s karosérií Sodomka v roce 1944 v počtu deseti kusů. Většina z nich byla záhy válečnými událostmi zničena nebo těžce poškozena. V roce 1947 byla dodána čtveřice nových vozů, poslední „pragovka“ dodaná v roce 1949 byla předána již nově vzniklému Oblastnímu dopravnímu komunálnímu podniku. Celkem bylo v ostravské městské hromadné dopravě evidováno 17 autobusů tohoto typu. S postupnou obnovou vozového parku ostravských autobusů novými unifikovanými autobusy Škoda 706 RO byly „pragovky“ postupně vyřazovány z provozu a odprodávány dalším subjektům nebo jiným dopravním podnikům. Poslední Praga RND evidenčního čísla 29 byla vyřazena v roce 1958.

Historický autobus Dopravního podniku Ostrava Praga RND byl získán od soukromého majitele, u kterého prošel náročnou a pečlivou renovací, v roce 2014. Přestože nebyl v Ostravě provozován, jako zástupce klasické kapotové koncepce autobusů odpovídá provedení vozů čísel 28 a 29 dodaných Společnosti moravských místních drah v roce 1947, a reprezentuje tak ve sbírce historických vozidel nejstarší období provozu autobusů v ostravské městské hromadné dopravě.

"renolt"

renolt

Ze série vozů čísel 7001 až 7013
Rok výroby 1998
Zařazen do provozu 16. 11. 1998
Vyřazen z pravidelného provozu 1. 1. 2014

Výrobce:
Karosa a.s. Vysoké Mýto
Výrobní číslo: VF6PS09B400011859

Délka vozu 11 990 mm
Šířka vozu 2 500 mm
Výška vozu 2 980 mm
Rozvor náprav 6 120 mm
Hmotnost prázdného vozu 11 200 kg
Počet míst k sezení/stání 27/73
Typ motoru Renault MIDR 062045.I41
Výkon motoru 186 kW (253 k)

Světovým trendem městské hromadné dopravy v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století byl důraz na kvalitu a pohodlí. Za samozřejmost se začíná považovat pohodlný bezbariérový nástup a výstup cestujících. V duchu těchto trendů přišel v polovině devadesátých let, největší český výrobce autobusů vysokomýtská Karosa, v té době vlastněná francouzským Renaultem, s novým konceptem nízkopodlažního autobusu s obchodním názvem Citybus. Konstručně se jednalo o autobus Renault Agora, který byl v té době stěžejním modelem holdingu Irisbus, kam Karosa od roku 1999 patřila. V Karose bylo smontováno přes 500 Citybusů, které byly dodány do řady měst České republiky. V celé skupině Irisbus bylo vyrobeno 11 066 autobusů tohoto typu. V roce 2005 navázal na Citybus modernizovaný typ Citelis. Kromě dvanáctimetrové verze byly Citybusy vyráběny rovněž v článkovém provedení. Karoserie Citybus ve standardní i článkové verzi také posloužily plzeňské Škodě Elektric a.s. k výrobě trolejbusů Škoda 24Tr resp. 25Tr.

Karosa Citybus/>

Autobus Karosa Renault Citybus (typ PS09B4-06) je dvounápravové nízkopodlažní vozidlo s polosamonosnou karoserií se třemi skládacími dvoukřídlými dveřmi a vzduchovým vypružením. Podlaha se v přední části vozu nachází ve výšce pouze 320 mm nad vozovkou, u zadních dveří je jeden schod a podlaha ve výšce 550 mm. Z celkového počtu 26 sedadel je 6 situováno v přední nízkopodlažní části vozu. Počínaje číslem 7007 byly ostravské Citybusy vybaveny u středních dveří nájezdovou plošinou pro vozíčkáře. Její elektrický pohon byl z důvodů poruchovosti později upraven na ruční. Autobus je poháněn motorem Renault MIDR 062045.I41 o výkonu 186 kW, splňující emisní normu EURO 2, který je společně s automatickou třístupňovou převodovkou VOITH D 851.3, umístěnou v zadní části vozu.

Karosa Citybus

Karosa Citybus byl prvním typem nízkopodlažního autobusu v ostravské městské dopravě. Záhy tento trend následovaly dva autobusy Škoda 21Ab a později kromě Citelisů i početná skupina autobusů Solaris Urbino. Od roku 2007 pořizuje Dopravní podnik Ostrava pro provoz v MHD v souladu s novými požadavky pouze nízkopodlažní vozidla.

Náš historický autobus Dopravního podniku Ostrava Citybus číslo 7008 příslušel po celou dobu provozního nasazení do garáží Poruba a setkávat jsme se s ním mohli zejména na vnitroobvodové lince číslo 58, na které jezdil až do roku 2008. Poté střídal různé linky ve východním sektoru Ostravy nebo sloužil jako záložní. Naposledy byl nasazen do provozu 15. 12. 2013 na linku 51. Vůz je zachován v posledním provozním stavu.

"erťák"

erťák

Ze série vozů čísel 245 až 247 typově shodné vozy Škoda 706 RTO čísel 93 až 548, netvoří však souvislou řadu)
Rok výroby 1966
Zařazen do provozu 14. 9. 1966
Vyřazen z pravidelného provozu 17. 7. 1984

Výrobce:
podvozek: LIAZ národní podnik, Rýnovice
karosérie: Karosa národní podnik, Vysoké Mýto
Výrobní číslo: 71972608/7150

Délka vozu 10 810 mm
Šířka vozu 2 500 mm
Výška vozu 2 900 mm
Rozvor náprav 5 450 mm
Hmotnost prázdného vozu 8 570 kg
Počet míst k sezení/stání 41/30
Typ motoru Škoda 706 RTO
Výkon motoru: 117,6 kW (160 k)

Erťák na konci šedesátých let

Autobusová městská hromadná doprava byla v Ostravě zahájena 14. dubna 1930 jako doplněk dopravy tramvajové pro připojení těch částí města nebo okolních obcí, kam nebyly tramvaje zavedeny. Ve skromných letech provozu za první republiky byl významný podíl dálkové a zájezdové dopravy. V závěru třicátých let provozovala Společnost moravských místních drah v Ostravě pouhých deset autobusů, převážně značky Tatra.

Obrovský rozmach autobusové dopravy nastal v našem městě po válce, kdy bylo zapotřebí urychleně zajistit přepravu pracujících z rodících se sídlišť do budovaných průmyslových závodů. Již od roku 1947 byly dodávány na svou dobu pokrokově řešené autobusy Škoda 706 RO s trambusovou karoserií, které v roce 1959 nahradil modernizovaný typ Škoda 706 RTO. Kompletní podvozky těchto autobusů včetně motorů byly výrobkem továrny LIAZ, na jejich karosování se podílelo více podniků, včetně zahraničních. Z tuzemských to byla zejména Karosa Vysoké Mýto a dále LIAZ Rýnovice a SVA Holýšov. Poslední dodávky dnes již legendárních autobusů RTO pro Ostravu se uskutečnily v letech 1974 a 1975 z automobilky v polském Jelczi jako typ 272E. Celkem bylo u Dopravního podniku města Ostravy v provozu 284 autobusů tohoto typu, z nichž většina byla městského dvoudveřového provedení. Devět vozů bylo linkových jednodveřových a dva v zájezdovém provedení RTO LUX.

Autobus Škoda 706 RTO - erťák

Typickým byl pro ostravskou městskou dopravu provoz autobusů s přívěsy Karosa D 4, B 40 a později Jelcz PO 1E, který se udržel až do roku 1981. Začátek osmdesátých let je také zároveň koncem éry ostravských "erťáků". V roce 1984 jsou vyřazeny z osobní dopravy a převedeny na služební poslední dva vozy.

Autobus Škoda 706 RTO je dvounápravové vozidlo poměrně robustní konstrukce s ocelovou karoserií trambusového provedení stavěnou na podvozku odvozeném od nákladního automobilu Š 706 RT. Motor je vznětový vodou chlazený stojatý šestiválec s přímým vstřikem paliva, převodovka je mechanická pětistupňová. Historický vůz číslo 247 (v letech 1979 až 1984 nesl číslo 5247) je u ostravského dopravního podniku méně zastoupeného jednodveřového typu RTO CAR s příčně uspořádanými sedadly 2+2. V provozu byl později upraven pro jednoslužnou obsluhu pouze řidičem. Po 18 letech provozního nasazení byl převeden jako dílenský vůz do garáží Poruba a přeznačen na D212, od roku 1988 pak 9212.

V letech 1993 až 1994 byla v autobusových dílnách Dopravního podniku města Ostravy na Hranečníku provedena náročná renovace tohoto vozidla, při které mu byl navrácen původní vzhled z poloviny sedmdesátých let. Jako atraktivní vozidlo bývá nasazováno na různé objednané jízdy, často ve spojení s přívěsem Jelcz.

[Text, fotografie a nákresy jsou převzaty z publikace "Katalog historických vozidel".]

"ešemka"

ešemka

Ze série vozů čísel 5814 až 5843 (typově shodné vozy Karosa ŠM 11 čísel 273 do 5843, netvoří však souvislou řadu)
Rok výroby 1981
Zařazen do provozu 2. 9. 1981
Vyřazen z pravidelného provozu 27. 6. 1990

Výrobce:
Karosa národní podnik, Vysoké Mýto
Výrobní číslo: 26 610

Délka vozu: 11 135 mm
Šířka vozu: 2 500 mm
Výška vozu: 3 120 mm
Rozvor náprav: 5 500 mm
Hmotnost prázdného vozu: 7 800 kg
Počet míst k sezení/stání: 27/69
Typ motoru: ML 634
Výkon motoru: 154,4 kW (210 k)

Ešemka v roce 1990

V šedesátých letech připravil československý výrobce autobusů Karosa Vysoké Mýto novou typovou řadu autobusů Š-11, která postupně nahradila ve výrobním programu předchozí typ Škoda 706 RTO. Jednalo se o vozidlo zcela nové pokrokové koncepce se samonosnou panelovou karoserií moderního designu a hnacími agregáty umístěnými pod podlahou. Kromě městského, linkového a dálkového provedení byla připravena rovněž článková verze (ŠM 16,5) a trolejbus (T 11) unifikované řady, ale realizovány byly pouze v ověřovacích sériích.

V ostravské městské dopravě dostávají v šedesátých letech autobusy zelenou, vyjíždějí na linky vysloveně souběžné s tramvajovou a trolejbusovou dopravou a posléze získávají rozhodující podíl na přepravních výkonech. Energetické a ekonomické problémy osmdesátých let sice rozmach autobusové dopravy zastavily a rozsah provozu poněkud omezily, přesto si autobusy i nadále zachovávají své významné postavení v systému ostravské hromadné dopravy.

Karosa ŠM 11

Od roku 1967 je vozový park doplňován novým moderním typem ŠM 11, kterého bylo do roku 1981 v Ostravě zařazeno do provozu celkem 441 kusů. Kromě městské verze bylo u Dopravního podniku města Ostravy v provozu rovněž 13 linkových a 4 zájezdové autobusy typů ŠL 11 a ŠD 11. Vprovozu ostravské městské hromadné dopravy se "ešemky" udržely do roku 1990.

Karosa ŠM 11 je dvounápravový třídveřový městský autobus se samonosnou ocelovou karoserií panelové konstrukce s pneumatickým odpružením vlnovcovými pružinami a teleskopickými tlumiči. Šestiválcový ležatý vodou chlazený vznětový motor ML 634 s přímým vstřikem paliva umístěný pod podlahou ve střední části vozu pohání prostřednictvím automatické dvoustupňové převodovky s hydrodynamickým měničem Praga 2 M 70 II zadní nápravu. Sedadla jsou příčná a vozidlo je uzpůsobeno pro jednoslužný provoz v systému bezhotovostního tzv. mechanizovaného odbavování cestujících.

Náš historický autobus Karosa ŠM 11 1630 MOC číslo 5842 pochází z poslední 30 kusové dodávky z roku 1981. Příslušel do garáží Poruba a byl jedním z posledních autobusů tohoto typu v provozu v Ostravě. Vyřazen byl v roce 1990 a následující tři roky zůstal deponován ve své domovské provozovně. Po přesunu do dnes zrušených garáží na Fifejdách se podrobil dílenské opravě. Poprvé byla historická "ešemska" představena veřejnosti u příležitosti stého výročí ostravské městské dopravy v červnu 1994. Nyní je umístěna v garážích na Hranečníku a bývá využívána k různým smluvním a prezentačním akcím.

[Text, fotografie a nákresy jsou převzaty z publikace "Katalog historických vozidel".]

"dodoš"

dodoš

Ze série vozů čísel 6149 až 6167 (typově shodné vozy Karosa B731/732 čísel 6002 až 6455, netvoří však souvislou řadu)
Rok výroby 1986
Zařazen do provozu 5. 5. 1986
Vyřazen z pravidelného provozu 1. 5. 1998

Výrobce:
Karosa s.p. Vysoké Mýto
Výrobní číslo: 14 917

Délka vozu 11 055 mm
Šířka vozu 2 500 mm
Výška vozu 3 165 mm
Rozvor náprav 5 600 mm
Hmotnost prázdného vozu 9 400 kg
Počet míst k sezení/stání 31/59
Typ motoru LIAZ ML 635
Výkon motoru 148,5 kW (202 k)

Dodoš v roce 1994

Na typovou řadu autobusů Š-11 ze šedesátých let navázal československý výrobce autobusů Karosa n.p. Vysoké Mýto počátkem osmdesátých let novou řadou 700, která záhy ovládla vozový park všech tuzemských provozovatelů autobusové dopravy a zhospodárnila a zkvalitnila jejich provoz.

Rovněž ostravský dopravní podnik obnovoval v letech 1981 až 1996 vozový park autobusové dopravy zejména nákupem tuzemských vozidel Karosa typové řady 700, ať již sólo či později i článkového provedení. Nejpočetněji zastoupenými přitom byly dvounápravové třídveřové městské autobusy, kterých bylo do provozu ostravské městské hromadné dopravy zařazeno celkem 444, z toho 226 typu B 731 s automatickou převodovkou a 218 příbuzného typu B 732 s mechanickou pětistupňovou převodovkou Praga 5 P 80.50. Celkem bylo ostravským dopravním podnikem pořízeno 514 autobusů typové řady 700, počítáno včetně vozidel článkových, linkových a zájezdových. Tím se autobusy této typové řady staly dosud nejpočetněji zastoupenými v ostravské městské hromadné dopravě. Od roku 1997 jsou do Ostravy dodávány autobusy inovovaného provedení, označeného jako typová řada 900. Těch bylo včetně článkových, linkových a zájezdových pořízeno ostravským dopravním podnikem do roku 2004 celkem 156. Poslední autobus Karosa B731 byl vyřazen z provozu ostravské městské hromadné dopravy v roce 2006.

Karosa B 731 - dodoš

Karosa B 731 je dvounápravový třídveřový městský autobus s polosamonosnou karoserií sestavenou z panelů s dokončenou povrchovou úpravou a pneumatickým odpružením. Je poháněn horizontálním řadovým vznětovým šestiválcovým motorem LIAZ ML 635, který je oproti předchozím autobusům Karosa Š-11 uložen společně s automatickou převodovkou Praga 2 M 70.04 s hydrodynamickým měničem za zadní nápravou, což přineslo zlepšení jízdních vlastností i podmínek pro údržbu. Příčná sedadla jsou řešena s molitanovými koženkou potaženými sedáky a latexovými opěradly, dveře jsou oproti typu ŠM 11 dvoudílné s vně výklopnými křídly.

Zachovaný autobus Karosa B 731.00 číslo 6160 příslušel po celých dvanáct let provozu v ostravské MHD do garáží Sládkova (na Fifejdách), zrušených v roce 2005. Jako historický byl poprvé prezentován při oslavách sedmdesátého výročí ostravské autobusové dopravy v květnu 2000, a to již s historickým červenobílým nátěrem, který nahradil modrobílou kombinaci z posledních let provozu.

[Text, fotografie a nákresy jsou převzaty z publikace "Katalog historických vozidel".]

"ikarus, čabajka"

ikarus

Ze série vozů čísel 4070 až 4073
(typově shodné vozy Ikarus 280 čísel 4001 až 4102)
Rok výroby 1988
Zařazen do provozu 28. 12. 1988
Vyřazen z pravidelného provozu 5. 5. 1999

Výrobce:
Ikarus, továrna na karoserie a autobusy, Budapešt
Výrobní číslo: 280-10-4118-88

Délka vozu 16 500 mm
Šířka vozu 2 500 mm
Výška vozu 3 160 mm
Rozvor náprav 5 400 + 6 200 mm
Hmotnost prázdného vozu 13 000 kg
Počet míst k sezení/stání 57/69
Typ motoru RÁBA-MAN D2156 MT6U
Výkon motoru 162 kW (220 k)

Ikarus v roce 1996

V sedmdesátých letech byla v Československu hledána náhrada za kapacitní soupravy autobusů s přívěsy. Jelikož tuzemský výrobce Karosa n.p. Vysoké Mýto článkové autobusy nevyráběl, jevilo se jako nejvýhodnější řešení zabezpečit jejich potřebu dovozem vozidel z Maďarska od firmy Ikarus. Ta je v různých modifikacích dodávala do většiny zemí východní Evropy i dalších států.

První dva velkoprostorové článkové autobusy Ikarus 280 se v ostravské městské hromadné dopravě objevily v roce 1977 a do roku 1990 bylo Dopravním podnikem města Ostravy zařazeno do provozu celkem 102 těchto vozidel. Převážná část, celkem 93 vozů, byla městského čtyřdveřového provedení, 9 autobusů bylo pro MHD méně vhodného dvoudveřového linkového provedení. Článkové autobusy Ikarus 280 postupně do roku 1981 vystřídaly na nejzatíženějších linkách soupravy autobusů Škoda 706 RTO s přívěsy Jelcz. Od roku 1990 byly Ikarusy v ostravských ulicích nahrazovány tuzemskými článkovými vozidly Karosa. První vůz byl vyřazen již v roce 1982, další následovaly od roku 1986. Poslední "čabajky" vyjely na linky ostravské MHD z garáží na Fifejdách v květnu 2000.

Ikarus 280

Autobus Ikarus 280 je dvoudílné třínápravové článkové vozidlo se samonosnou karoserií a vzduchovým vypružením o délce 16,5 metru. Použitý motor RÁBA-MAN D 2156 MT6U je ležatý vznětový přeplňovaný šestiválec o výkonu 162 kW. Spolu se šestistupňovou mechanickou převodovkou Csepel je umístěn pod podlahou v přední části vozidla a pohání druhou nápravu, což umožnilo řešit třetí nápravu jako řiditelnou. Čtyřdveřové městské provedení nabízí 37 míst k sezení a 103 k stání, dvoudveřové linkové provedení má 57 míst k sezení a 69 ke stání. Původní barevná kombinace bílé s typickou červenohnědou u městské a modrou u linkové verze byla u některých ostravských vozů nahrazována červenobílým a v posledních letech provozu modrobílým barevným řešením.

Linkového provedení, pro městskou hromadnou dopravu méně typického, je i zachovaný historický autobus Ikarus 280.10 evidenčního čísla 4070 z roku 1988. Po celou dobu provozu byl přidělen garážím Hranečník a v provozu jej bylo možno spatřit zejména na linkách 31 a 41. Z pravidelné dopravy byl vyřazen v roce 1999 a po drobných úpravách a obnově nátěru je jako provozuschopný zachován ve stavu po zařazení do provozu.

[Text, fotografie a nákresy jsou převzaty z publikace "Katalog historických vozidel".]