Dopravní podnik Ostrava a.s.

Statutární město Ostrava

Historie MHD v Ostravě

1894 - 1918
Počátky městské dopravy za Rakousko-Uherska

Město Moravská Ostrava a okolní obce byly koncem 19. století místem, kde vznikala jedna z největších průmyslových oblastí Evropy. Jak vzrůstal počet obyvatel, dolů, hutí a strojírenských závodů, začínala být otázka vhodného řešení dopravy zboží a osob v místním měřítku stále naléhavější.

Železnice, která spojila Ostravu se světem v roce 1847, se nemohla pro své trasování mimo nejhustěji osídlené oblasti příliš uplatnit. Fiakry, kočáry a později omnibusy nebyly pro většinu obyvatel cenově dostupné. Chatrný stav komunikací byl neustále zhoršován desítkami těžkých povozů, dobytek na jatka byl hnán ulicemi města, které většinou neměly dlažbu ani kanalizaci.

První projekt na vybudování parní dráhy od dnešního hlavního nádraží k hotelu Palace se objevil již v roce 1882. Ačkoliv nebyl realizován, myšlenka nezapadla a nakonec se jí ujala Brněnská společnost místních drah, provozující parní tramvaj v Brně. V den narozenin císaře, 18. srpna 1894, byl zahájen provoz parní tramvaje v trase Přívoz - Moravská Ostrava - Vítkovice. Kromě dopravy osob byla provozována také nákladní doprava. Z velké části šlo o přímý přechod železničních vozů na tramvajovou síť, která měla (a dodnes má) stejný rozchod kolejí jako železnice, přesně 1435 mm.

V roce 1896 byla zprovozněna odbočka z nádraží Moravská Ostrava město, které se nacházelo zhruba naproti dnešního hotelu Palace, přes náměstí k Říšskému (Sýkorovu) mostu. Budování tratí pokračovalo v roce 1899, kdy byla zprovozněna trať do obce Lhotka, známé od roku 1901 pod názvem Mariánské Hory.

Vznik městské dopravy podnítil stavební ruch, čímž opět narůstala hybnost obyvatelstva. Po postavení první elektrárny v Ostravě v roce 1897 byly zahájeny přípravy na elektrifikaci parní tramvaje, jejíž kapacita přestávala stačit stále se zvyšujícím nárokům. První elektrické tramvaje se v ulicích města objevily 1. května 1901. 15 elektrických vozů dodala vagónka v polském Sanoku. Tak došlo k výraznému zkvalitnění osobní dopravy a parní lokomotivy byly převedeny na stále vzrůstající dopravu nákladní.

V roce 1907 pak byla mariánskohorská trať prodloužena do Svinova a navíc bylo zprovozněno spojení Mariánských Hor s Vítkovicemi. Tak byl položen základ tramvajové sítě v Ostravě, který přetrval do dnešních dnů.

Moravská Ostrava nebyla jediným městem, kterému chybělo spojení s nádražím vzdáleným od centra města. Také v nedalekém Bohumíně si radní uvědomovali nutnost takového spojení. Kolem nádraží, založeného v bažinatém lese na katastru obce Šunychl, rychle rostl Nový Bohumín, zatímco Starý Bohumín stále upadal. Proto byly obě obce spojeny koňskou drahou o úzkém rozchodu 760 mm, na které byl provoz slavnostně zahájen 22. prosince 1902. Po roce byl pohon změněn na parní a v roce 1916 na elektrický. Také tato dráha provozovala kromě osobní dopravy i dopravu nákladní do místních podniků, avšak vzhledem k úzkému rozchodu kolejí zde byly používány podvalníky. Výjimku tvořila vlečka do dnešní Rybeny, která byla vybudována jako tříkolejnicová.

Dalším městem bez napojení na železniční síť bylo město Polská (později Slezská) Ostrava, které si postavilo parní dráhu, rovněž o úzkém rozchodu 760 mm, vedoucí z dnešního Gagarinova náměstí do Hrušova. Provoz na ní byl zahájen 9. ledna 1904 a kromě dopravy osob zajišťovala zejména dopravu uhlí z dolu Trojice do chemických závodů v Hrušově.

Složitý byl vznik elektrické dráhy z Ostravy do Karviné. Ačkoliv obce, ležící na trase dráhy, prosazovaly stavbu trati o normálním rozchodu, nakonec byl zvolen úzký rozchod 760 mm. Důvodem byl nátlak Severní dráhy císaře Ferdinanda, která v této oblasti zajišťovala vlečkovou dopravu do četných dolů a právem se obávala konkurence v přepravě uhlí. Provoz na elektrické Místní dráze Ostrava - Karviná (MDOK) byl zahájen 6. dubna 1909. Zpočátku hleděli místní obyvatelé na nový dopravní prostředek s nedůvěrou, ale brzy začala být dráha silně využívána. Od 1. listopadu 1911 převzala MDOK také provoz na dráze Polská Ostrava - Hrušov; byla vybudována spojka Zárubek - Polská Ostrava a celá dráha byla elektrifikována.

Bohumínský starosta a poslanec zemského sněmu Dr. Karel Ott prosazoval od roku 1903 vybudování sítě úzkorozchodných elektrických drah na Bohumínsku a Karvinsku. Tato myšlenka začala být naplňována 2. září 1912, kdy Slezské zemské dráhy (SZD) zahájily provoz na trati Polská Ostrava - Michálkovice. V roce 1913 byla postupně vybudována trať Fryštát (dnes Karviná 1) - Karviná (dnes Karviná - Doly) - Doubrava - Kopaniny - Dolní Lutyně - Bohumín s odbočkou Kopaniny - Orlová. Stavební činnost skončila v roce 1914 otevřením úseku Bohumín - Hrušov. SZD zároveň převzaly od MDOK provoz na trati Hrušov - Polská Ostrava, čímž byl umožněn přímý elektrický provoz z Ostravy do Bohumína.

Poslední městskou drahou, vzniklou za Rakousko-Uherské monarchie byla drobná dráha Vítkovice - Zábřeh. Jejím majitelem bylo Vítkovické horní a hutní těžířstvo, které ji vystavělo pro dovoz slévárenského písku z pískových dolů v Zábřehu. Na nátlak obce Zábřeh byla na této trati zavedena i osobní doprava a to od 3. července 1913. Zajišťoval ji třínápravový parní vůz systému “Komárek”. Název “Komárek” se zakrátko stal přezdívkou pro tuto dráhu a také pro pozdější elektrické tramvaje Vítkovických železáren.

S městskou dopravou úzce souvisí také vznik jedné železniční tratě. Dne 8. prosince 1911 byl zahájen provoz na místní dráze ze Svinova do Klimkovic. Jejím majitelem bylo město Klimkovice, provoz zajišťovalo až 6 párů vlaků denně.

Provoz všech uvedených drah narušila první světová válka. Velká část provozního personálu byla odvedena na frontu, nedostatek barevných kovů ztěžoval údržbu vozidel. Rozvoj tramvajové sítě se zastavil. Na konci války byla většina tratí ve špatném technickém stavu a vozový park vyžadoval značné opravy.

Jste zde: Historie